PSYCHOTERAPIE INDIVIDUÁLNÍ:
Nejdříve si řekněme pár slov o tom, co vlastně psychoterapie je a co spíše není.
Psychoterapie je:
1.proces zaměřený na změnu duševního stavu pacienta, jeho prožívání, komunikace, případně chování,
2.proces zaměřený na sebepoznání,
3.proces zaměřený na aktivaci sebepodpory,
4.proces zaměřený na identifikaci svých potřeb a jejich přiměřené prosazování,
5.proces na převzetí zodpovědnosti za svůj život a své prožívání,
6.psychoterapeutický proces je náročnou záležitostí, protože vede ke změně,
7.změny v psychoterapeutickém procesu se dějí v prostoru bezpečného psychoterapeutického vztahu.
8.Ne každý je schopen a ochoten ke změně. Psychoterapie není rozhodně rychlým a „instantním“ řešením problému na 2 sezení.
9.K řešení akutní krize slouží Krizová intervence – obvykle 2-3 setkání s psychologem. Nejde o systematickou a dlouhodobou záležitost.
Psychoterapie není:
1.není to tedy příležitost „si přijít popovídat“. Jakákoliv zásadnější změna v životě člověka je náročná a mnohdy bolestná, psychoterapii nevyjímaje,
2.není primárně prostorem k udělovaní rad,
3.není místem společenského kontaktu jako třeba kavárna,
4.psychoterapeut neposkytuje kuchařky na život,
5.není prostorem pro poskytnutí alibi. Například: poslední dobou se objevují v naší ambulanci požadavky některých advokátních kanceláří typu: „Můj mandant je ve vazbě nebo ve VT (za násilí, agresivitu atp.), mohli byste napsat, že má u Vás domluvenou terapii?“ To opravdu nemůžeme.
Psychoterapie u dětí je:
1.proces zaměřený na změnu duševního stavu pacienta, jeho prožívání, komunikace, případně chování,
2.proces zaměřený na sebepoznání a sebenáhled,
3.proces zaměřený na aktivaci sebepodpory, seberegulace,
4.proces zaměřený na identifikaci svých potřeb a jejich přiměřené prosazování,
5.proces zaměřený na posílení sebevědomí a sebeúcty, vztahy s vrstevníky,
6.proces zaměřený na získání dovednost své emoce vyjádřit adaptivním způsobem.
7.Rodinná psychoterapie je pak proces vedoucí ke změně v rodinných vyrazí, dynamice a komunikace. Vyžaduje součinnost celé rodiny.
Psychoterapie u dětí není:
1.není náhradou za insuficietní či špatnou výchovu,
2.není poskytnutím alibi pro soudní a jiná podobná řízení, například v opatrovnických sporech rodičů,
3.není prostorem proto, aby „dítě chtělo chodit k druhému rodiči“ (relativně častý požadavek sociálních pracovníků nebo i soudů),
4.není náhradou za jinou nutnou léčbu, kterou rodiče odmítají, typicky psychiatrická medikace u některých psychiatrických poruch jako například psychózy, ale i další diagnózy. Může však být léčbou souběžnou,
5.u některých diagnóz vedeme psychoterapii jen pokud je dítě současně v péči pedopsychiatra či psychiatra, typicky jsou to Poruchy příjmu potravy – mentální anorexie, případně mentální bulimie, OCD, …
6. psychoterapie se jeví problematickou, má-li být náhradou za léčbu po psychiatrické hospitalizaci, kterou rodiče svévolně ukončí na tzv. negativní reverz, nebo ji odmítnou na přímé doporučení lékaře či psychologa, v mnoha případech nemůže být psychoterapie náhradou za nutnou hospitalizaci,
7.jestliže některý z rodičů má negativní postoj k psychoterapii, pak není možné psychoterapii u dítěte poskytovat, a to nejen z právních důvodů.
8.Jsou dětští pacienti, u kterých není individuální systematická psychoterapie účinná či možná z nějakého důvodu, pak je možné zvážit například rodinnou psychoterapii. To neznamená, že to je jediná indikace k rodinné psychotarapii. Ta však vyžaduje součinnost celé rodiny.
9.Rodinná psychoterapie není určena pro boj mezi rodiči o dítě, ačkoliv si to soudy často přejí. Jestliže má každý v rodinném systému odlišnou a další komunikací neovlivnitelnou zakázku je zjevné, že terapeut nemůže takovou zakázku převzít. Mnohé zakázky jsou spíše pro mediátory.
Než je klient – pacient zařazený do systematické psychoterapie, je nutné v našem zdravotnickém zařízení projít klinicko-psychologickým vyšetřením.
V našem zdravotnickém zařízení to máme nastavené tak, že pacient před zahájením psychoterapie je vyšetřený psychologem
Vyšetřením zjišťujeme, zda je pacient pro psychoterapii indikován. Kromě klinických symptomů (úzkostné symptomy, depresivní symptomy, suicidiální myšlenky, tendence, nutkavé stavy, ale i další těžší symptomy) zjišťujeme osobnostní předpoklady, tedy strukturu a dynamiku osobnosti, alespoň orientačně úroveň kognitivních schopností, schopnost sebereflexe, schopnost introspekce, úroveň motivace ke změně, jestli vůbec motivaci ke změně pacient má….
O zařazení do psychoterapeutického procesu rozhoduje klinický psycholog nebo psycholog ve zdravotnictví, obvykle na základě vstupního vyšetření. Úvodní klinicko-psychologické vyšetření probíhá VŽDY v dopoledních hodinách.
Pokud je pacient do psychoterapie zařazen (obvykle po nějaké době čekající v pořadníku), je nutné vědět a dodržovat následující zásady (platí pro dospělé):
1.Pacient má jasnou a reálnou zakázku, co v psychoterapii chce, samozřejmě o ni hovoří s terapeutem a společně pak zakázku formulují a precizují. Zakázku pomáhá vyjasnit klientovi terapeut na začátku terapie.
2.Terapie probíhá pravidelně v určitý den a v určitou hodinu buď ve frekvenci 1x týdně nebo 1x za 2 týdny. Je nutné, aby si pacient své záležitosti uspořádal tak, aby na terapii docházel pravidelně.
3.Pacient se dostavuje na terapii včas, je zodpovědností pacienta si vše zařídit tak, aby byl v ambulanci v domluvenou hodinu.
4.Pacient přináší témata do terapie, terapeut není od toho, aby vymýšlel, o čem spolu s klientem-pacientem budou mluvit. Terapeut má zodpovědnost za proces, nikoliv za pacienta a témata, která přinese či nepřinese.
5.Pacient využívá čas a prostor pro terapii s vědomím toho, že čas určený k terapii není možné prodloužovat.
6.Eventuální změnu času psychoterapie je nutné probrat s terapeutem osobně, nikoliv telefonicky.
7.V případě, že se pacient nemůže ze závažných důvodů na psychoterapii dostavit, omluví se (u dětí jeho zákonný zástupce) nejpozději 48 hodin předem. Pokud se pacient neomluví vůbec, psychoterapie bude ukončena a jeho další termín bude nabídnutý dalšímu pacientovi v pořadníku.
8.Psychoterapie je náročná na čas jak pacienta, tak terapeuta. Vycházíme z předpokladu, že pokud je pacient k léčbě psychoterapií skutečně motivován, zařídí si své záležitosti v souladu s časovými možnostmi naší ambulance.
9.Pacient na svoji individuální psychoterapii nebere děti, a to prosím ani v útlém věku. Vzájemnou interakci s terapeutem přítomnost dalšího člověka narušuje, narušuje je to terapeutický proces a koncentraci pacienta i terapeuta.
10.Na psychoterapii, stejně jako na vyšetření nevoďte jakákoliv zvířata, krom asistenčních psů.
11.Náhradní termín na psychoterapii neposkytujeme z důvodu překážek vzniklých na straně pacienta.
Pokud je nezletilý pacient zařazen do psychoterapeutického procesu, je nutné vědět a dodržovat následující zásady (zákonný zástupce) :
1.Terapie probíhá pravidelně v určitý den a v určitou hodinu buď ve frekvenci 1x týdně nebo 1x za 2 týdny, u dětí a nezletilých dle určení klinického psychologa. Je nutné, aby si pacient (zákonný zástupce) své záležitosti uspořádal tak, aby na terapii docházel pravidelně.
2.Pacient (zákonný zástupce) se dostavuje na terapii včas. Je zodpovědností pacienta – zákonného zástupce – aby si vše zařídil tak, aby byl v ambulanci v domluvenou hodinu.
3.Eventuální změnu času psychoterapie je nutné probrat s terapeutem osobně, nikoliv telefonicky.
4.V případě, že se pacient nemůže ze závažných důvodů na psychoterapii dostavit, omluví se (nebo jeho zákonný zástupce) nejpozději 48 hodin předem. Pokud se pacient (zákonný zástupce) neomluví vůbec, psychoterapie bude ukončena a jeho termín bude nabídnutý dalšímu pacientovi v pořadníku.
5.Psychoterapie je náročná na čas jak pacienta a hlavně jeho zákonného zástupce, tak terapeuta. Vycházíme z předpokladu, že pokud je pacient (zákonný zástupce) k léčbě psychoterapií skutečně motivován, zařídí si své záležitosti v souladu s časovými možnostmi naší ambulance.
V naší praxi zastáváme integrativní přístup v psychoterapii, který kombinuje výhody rozmanitých psychoterapeutických škol. Využíváme zejména prvky:
- Integrativní psychoterapie
- Humanistické psychoterapie
- Racionálně-emoční terapie
- Kognitivně-behaviorální terapie
- Dynamické psychoterapie
- Hypnoterapie
V rámci individuální psychoterapie často reagujeme na požadavek na spolupráci v řešení:
- Poruch emotivity a nálady – deprese, manie, úzkostné poruchy, záchvaty úzkosti, fobie, obsedantně kompulzivní poruchy…
- Závislosti – ambulantní dolečování závislosti na alkoholu a drogách po návratu z psychiatrické léčebny, redukce rizik při užívání návykových látek…
- Stresových poruch – vyrovnávání se s dopadem stresu, traumatu, posttraumatické stresové poruchy…
- Stabilizace osobnostních projevů – osobnostní růst a seberozvoj u disponovaných zranitelných osob…
- Vyrovnávání se s dopady duševní poruchy – schizofrenie, psychózy…
- Kognitivního tréninku, rozvoje kognitivních funkcí – traumata hlavy, kognitivní deficit při neurologických poruchách…
